3. července 2015 v 16:24 | S.I.M.K.A.
Takže zde je další díl :) Omlouvám se, ale mám docela práci uhlídat dceru sestry :D Každopádně to zatím vypadá jako to klasické klišé šikany, ale to se zlepší. Pouze potřebuji čas, a vše stáhnout a nafotit ;)
Hezké čtení :)
Každý den jako ten minulý.
Zase vstát.
Převléct.
Nic nového v nudným životě.
Tak jsem vstala, a oblékla se .
Potom jsem se posadila, a prostě se dívala na můj blok, kde si zapisuji poznámky z hodin .
Nic zajímavého, když nepočítám škrábance od tužky, a ohlé rohy .
Už musím jít do školy.
Nedělalo by mi problém tam nejít, ale matka by na mě jen křičela.
Vzala jsem si tedy batoh.
Vydržím to.
Docela vtipné, že si to stále opakuji,ale někdy mi to pomáhá.
A proč jsem to nikomu neřekla?
Nechci aby to hned všichni řešili, a já měla problémy z těch hádek rodičů.
Stojím.
Nechci se hnout.
Nechci udělat krok, a vkročit tam.
Je to jako dočasné vězení.
Jen více kruté.
Potom jsem uviděla JI.
Zase ty její kecy
Nikdy jsem tohle dělat nechtěla
Dávat lidem drogy, a jiné svinstva
Nikdy
Chodba byla podivně tichá
Egh...
Tohle jsem vidět sice nemusela, ale do třídy jít musím.
Nikdy jsem to nechápala
Pomalu jsem prošla kolem nich, ale Jade se chovala divně.
Dost divně.
Sáhl mi na rameno
Ani jsem si nestihla sednout
Jednou už mě zmlátil, ale to ze vzteku
Byli jsme kamarádi..
Nejlepší kamarádi...
Přitskl mě ke steně
Bouchla jsem se do hlavy
Au
Dívá se mi do očí
Tvrdým pohledem
Nikdy se nezměnil, a ani nezmění
Proč jsem tak klidná ?
Protože ho znám
A husí kůži mám také, ale toho si snad nevšiml
Jistěže mám strach
Uvnitř sebe
Potom mě pustil a prskl mi do tváře.
Nesnáším to.
Nesnáším celý svůj podělaný život.
Nic nechápu.
Nic.
...
Jen tu skleněnou stěnu mezi mnou a lidma
Potřebovala jsem se prospat, takže jsem při hodině položila hlavu na svou dlaň,ale
stále jsem poslouchala.
Každý hlásek byl slyšet.
Holky si šeptaly.
O mě.
Lži.
Budu mít opět problémy, ale přesto se směji.
Proč ?
Vlastnímu trápení ?
Lhářky pitomé.
Už zvoní.
Zvedám se .
Nakonec jsem si sedla na chodbě .
Bolí mě hlava a přesto nemohu vstát a odejít.
Přišli za mnou...
Když mě dostatečně seřvali tak odešli
Á já sedím
Na chodbě
...
Sama
V klidu
Takhle vypadá nebe ?
Odešla jsem domů.
A odtamtud taky.
Na skálu .
Stačil by jediný krok, a všechno by skončilo.
Všechno..
Vykročila jsem.
...
...
Protože nesmím na to místo přijít pozdě.
Pokračování příště
1.Jaký máte názor na komiks ? :)
2. Měla bych něco změnit ? :)
3. Děkuji za přečtení prvního dílu :)
Krásne fotky, pekne napísané
Prvý diel ma bavil, určite sa sem vrátim aby som si mohla prečítať další
A odporučujem používať oddelovač aby v tom nebol taký chaos 